hned pěkně zrána po prvním krátkým stopu jsem potkal na křižovatce pěknýho starýho brouka s pěknou mladou řidičkou
jela sice naproti takže mě nevzala ,ale stihla mi prozradit ,že v Nelsonu kam jsem měl namířeno je kromě muzea starých aut
taky přímo nějakej polák se svým vw servisem a jako správnej nadšenec do těhle aut jsem si naplánoval návštěvu jeho
garáže



navštívil jsem muzeum který měl nějakej místní znuděnec a byla to kombinace expozice starých aut
a extravagantních kostýmů a bylo to hodně zajímavý :o)

vc





i na ulicích bylo hodně veteránů a docela jsem si ty starý káry v nezvykle nový civilizaci užíval
bylo to jediný město na zélandě s tak velkou koncentrací starých přemisťovadel



zabookoval jsem si kempovací místa do Abel Tasman národního parku kam jsem měl namířeno a kde
v sezoně jako ve spoustě provařenejch míst bez rezervace místa člověk kempovat nesmí ....

vychutnal si západ slunce a příjemnou atmosféru maloměstečka ,přespal v kempu a těšil se na další den



ráno jsem vystartoval podívat se k vw servisu a protože byla neděle nikoho jsem nezastihl ,ale
stihnul okouknout pár starých busích torz čekajících na záchranu





pak už jsem šupajdil na silnici podél moře směrem do Abelova národního parku a nevěřícně
koukal na jedoucího kulaťáka (vwbus) a modlil se aby mě majitel zastavil
(modlitba byla vyslyšena možná díky úpornýmu mávání )   dali jsme s majitelem řeč a přesto ,že se jel
původně projet jiným směrem mě nakonec vzal pěknej kus cesty a ještě jsme skoukli u
silnice brouka na prodej (můj nejzajímavější vwden na zélandu :o) ) a vyfasoval jsem pěknou magnetku
s kontaktem na onen servis kterou teď vozím v busu :o)



vc



dorazil jsem do městečka Motueka kde jsem měl v plánu nechat vše nepotřebný a užít si
pobřežní přes 50km dlouhej trek bez zbytečný bagáže ... narazil jsem na šikovnej backpackers
kde jsem mohl nechat věci za pár babek, napěchoval se dobrou rybou a zmrzlinou a vyrazil směrem k
severnímu začátku tracku přes pohoří Abel tasman skoro dalších 100km do pobřežního městečka Pohara
(cestou jsem ještě neplánovaně navštívil jedny z největších krasových jeskyní na Zélandě když se tam
lidičky co mě zastavili chtěli podívat - není nad neplánovaný zašitý atrakce který by člověk s cestovkou přejel )
navěčer jsem zabivakoval v kempu přímo u moře a těšil se na jeden z nejmalebnějších pobřežních tracků zélandu
ráno mi zbývalo urazit ještě asi dalších 25 kilometrů na začátek Abel Tasman Coastal tracku
a byl jsem rád,že jsem to šel jen asi z půlky před první třetinou tracku do prvního kempu